Vlivové aktivity Číny v Africe

O působení Číny v Africe, a zejména o její ekonomické aktivity v regionu, se pozorovatelé i média již nějakou dobu zajímají. (Projekt Sinopsis na toto téma přinesl články např. v roce 2018 či 2021). Čína na africkém kontinentu investuje a půjčuje tamním zemím už od počátku tisíciletí a až do nedávna tyto půjčky neustále rostly. Mnozí pozorovatelé začali mluvit o novodobém kolonializmu a o rizicích spojených s předlužením afrických zemí, které tak mohou upadnout do dluhové pasti. Upozorňují také, že Čína si tím africké země zavazuje, aby od nich získala politickou podporu professional své aktivity na mezinárodním poli.

Je známým faktem, že se Komunistická strana Číny snaží ovlivňovat africké politiky, aby si zajistila jejich politické i ekonomické sbližování s ČLR a podporu v mezinárodních otázkách. Africké vládnoucí elity, zejména v méně demokratických státech, jsou navíc vůči takovému působení mimořádně zranitelné. Kvůli nepřítomnosti kontrolních mechanismů jsou totiž snadno korumpovatelné. Nicméně konkrétní kanály a způsoby, jimiž okay šíření čínského vlivu v afrických zemích dochází, jsou jen velmi málo zdokumentované. Velká část zahraničně vlivových aktivit ČLR spadá pod tzv. práci na jednotné frontě – tedy taktiky kooptace společenských elit okay dosažení cílů KS Číny.

Kromě systému jednotné fronty uplatňuje podobné taktiky s podobnými cíli Oddělení mezinárodních vztahů ÚV KS Číny či státní média. Aktivity těchto orgánů byly již v mnoha případech důkladně zdokumentovány v západních liberálních demokraciích (na Sinopsis například zde či zde), nicméně v rozvojových zemích, a tedy i v Africe, věnovali badatelé vlivovým systémům ČLR zatím jen minimální pozornost. Nová studie od amerického institutu The Nationwide Bureau of Asian Analysis (NBR) se právě na vlivové operace ČLR v Africe zaměřuje a přináší vhled do této problematiky.

Zájmy a cíle KS Číny v Africe

Cíle KS Číny jsou samozřejmě rozsáhlé a souvisejí se zájmem Číny stát se globální velmocí, která nadále ekonomicky roste a kterou respektují její mezinárodní partneři. Afrika je místem, kde vliv západních zemí není velký a kde má Čína více místa prosazovat svůj vliv.

Působení ČLR v Africe, stejně jako jinde ve světě, zahrnuje škálu aktivit od kulturní diplomacie přes získávání politické přízně až po umlčování kritiků. Jak říká Nadège Rolland, jedna z autorek studie:

Jádrem práce na jednotné frontě je formování taktických spojenectví, která vytvářejí prostředí vhodné okay dosahování cílů státostrany, a marginalizace a neutralizace těch, kteří stojí v cestě.

Zatímco způsoby zůstávají všude v podstatě stejné, konkrétní cíle se liší podle cílové země. Studie ze západních zemí ukazují, že část snah je zde věnována získávání know-how z rozličných oborů, obzvlášť vojenských technologií. U afrických zemí tento zájem nevidíme, místo toho jsou tu ovšem výraznější snahy prosazovat čínský mannequin vládnutí.

Mezi globální cíle patří zvyšování tzv. „diskurzivní síly“ a získávání mezinárodní podpory professional vlastní politiku – například podepisováním společných prohlášení při OSN (na podporu čínské politiky v Sin-ťiangu a Hongkongu), účastí afrických politiků na Čínou pořádaných akcích nebo veřejným schvalováním čínských aktivit ze strany afrických ústavních činitelů.

Lokální cíle jsou vždy zaměřeny na konkrétní zemi a vycházejí z jejích specifik. V případě mnoha afrických zemí se v minulosti Čína (často úspěšně) snažila o přerušení jejich diplomatických vztahů s Tchaj-wanem. Usiluje také o propagaci čínského modelu vládnutí, nebo alespoň některého z jeho prvků (ekonomickou politiku, administrativní uspořádání, centralizaci). V zemích bohatých na přírodní zdroje professional ni důležité (Angola, Konžská demokratická republika, Zambie) má Čína konkrétní ekonomické cíle. Jiné cíle platí professional Džibutsko, kde má ČLR svoji první zahraniční vojenskou základnu, nebo professional Mauricius s jeho strategickou geografickou polohou.

V letech 2017-2018 bylo čínským cílem v afrických zemích také rozšiřování iniciativy Pás a stezka – geopolitické strategie prosazující čínské pojetí globalizace. Afrika představuje důležitý trh professional čínské společnosti a napomáhá tím růstu čínské ekonomiky, a proto vlivové operace cílí i na tento aspekt.

Jednotná fronta a šíření vlivu v Africe

Professional šíření vlivu KS Číny v zahraničí (v Africe i jinde ve světě) je rozhodující podoba a velikost čínské diaspory v dané lokalitě. Počet Číňanů žijících v Africe se podle některých odhadů od konce minulého století více než zosminásobil. Nejvíce jich žije v Jižní Africe, Angole a Nigérii, dále na Mauriciu, Madagaskaru, v Ghaně a Tanzanii. Nicméně čínské komunity v afrických zemích jsou velmi různorodé co do místa původu, doby příjezdu, délky pobytu v zemi či profese. Tento fakt podle Nadège Rolland komplikuje snahy KS Číny „vytvořit jednotnou čínskou identitu pod vládou strany a mluvit jménem všech skupin etnických Číňanů v zahraničí.“ Čínské komunity v Africe jsou klíčové professional prezentování pozitivního obrazu Číny v místě, kde žijí. Jsou „mluvčími“ a vytvářejí dojem o Číně mezi místními. Jsou také spojkou v čínsko-afrických vztazích díky kontaktům v obchodní i politické sféře v zemi, kde žijí, a zároveň v Číně. Jejich rady a doporučení místním vládám mohou do určité míry ovlivnit rozhodování vlády dané země ve vztahu okay Číně. Orgány systému jednotné fronty KS Číny si jsou této situace vědomy a snaží se ji využít.

Aktivity jednotné fronty (snahy o kooptaci jedinců a skupin okay práci na dosažení cílů KS Číny) spadají pod systém práce na jednotné frontě (United Entrance Work, 统一战线工作, psali jsme např. zde). Většinu aktivit koordinuje Oddělení práce na jednotné frontě (United Entrance Work Division, UFWD) řízené přímo Ústředním výborem KS Číny.

Tzv. „orgány systému práce na jednotné frontě“ cílí především na etnické Číňany. V zahraničí se tedy zaměřují zejména na čínskou diasporu a sdružují místní Číňany do rozličných organizací. Ti poté navazují styky s místními osobnostmi a organizacemi a snaží se je kooptovat a přimět okay aktivitám vyhovujícím KS Číny.

Podle Mareike Ohlberg, která se v nové studii NBR zabývá mapováním systému jednotné fronty a přidružených organizací v subsaharské Africe, je jednotná fronta obzvlášť aktivní v demokraticky vyspělejších státech (Ghana, Mauricius, Botswana, Kapverdy, Jižní Afrika), neboť v těchto zemích je professional Čínu těžší přímo komunikovat s politickými představiteli než v autokratických zemích, kde má s vládci stabilnější vztahy. Jednotná fronta je přirozeně také aktivnější v místech s početnou čínskou komunitou (Jižní Afrika, Keňa, Nigérie).

Organizace jednotné fronty působící v subsaharské Africe nejsou odlišné od těch jinde ve světě. Můžeme je rozdělit na tři základní typy: krajanská sdružení Číňanů v zahraničí, lokální buňky Čínské rady na podporu mírového sjednocení (China Council for the Promotion of Peaceable Reunification) a obchodní asociace. Tyto organizace působí na více úrovních: na celoafrické, regionální (západní Afrika apod.), národní i lokální (například městské). V některých zemích existují další dva typy organizací: sdružení krajanů z konkrétní oblasti Číny a spolky s konkrétním zaměřením (například ženské asociace, spolky mládeže atd.).

Jak je professional organizace jednotné fronty běžné, jedna osoba zastává často funkce v mnoha organizacích, které tak jsou vzájemně provázány. Professional čínské ambasády je jednodušší komunikovat s menší skupinou jednotlivců, kterým mohou důvěřovat. Aktivity organizací jednotné fronty, které na první pohled působí jako nezávislá občanská sdružení, jdou ruku v ruce s oficiálním a diplomatickým vystupováním ČLR. Provázanost těchto organizací a ambasád se projevuje například pořádáním společných akcí a mobilizováním organizací v případech potřeby (například okay odsouzení aktivit, které se KS Číny nelíbí).

Kromě asociací spadajících do systému práce na jednotné frontě působí na africkém kontinentě organizace, které kooptují místní elity z různých sfér. Jedná se o „přátelské“, „people-to-people“ organizace napojené na KS Číny, například Čínská lidová asociace přátelství s cizími zeměmi (CPAFFC) či Čínská asociace professional mezinárodní porozumění (CAFIU). Lokální přátelské organizace sdružují zpravidla místní obyvatele a jsou řízeny politicky aktivním člověkem. Zároveň existují skupiny přátel Číny v parlamentech. Tyto organizace prezentují narativy podporující oficiální čínská vyjádření a čínskou politiku a slouží čínské propagandě jako ukázka zahraniční podpory.

Aktivní jsou též obchodní asociace. Na jedné straně jsou to asociace sdružující čínské obchodníky a na druhé asociace tvořené místními firmami nebo jejich představiteli. Ty jsou většinou napojeny na Čínskou radu na podporu mezinárodního obchodu (China Council for Promotion of Worldwide Commerce – CCPIT; o jejím působení jsme psali mj. zde), podobně jako v případě „přátelských“ organizací CPAFFC a CAFIU.

Posouzení efektivity vlivových operací a aktivit jednotné fronty je obtížné, neboť jdou vždy ruku v ruce s oficiálními ekonomickými přísliby a často lze těžko určit, který faktor sehrál větší roli.

Oddělení mezinárodních vztahů ÚV KS Číny a vztahy s politickými stranami

Oddělení mezinárodních vztahů ústředního výboru KS Číny (ILD) spadající do resortu zahraničních věcí navazuje a udržuje kontakty se zahraničními politickými stranami a hraje důležitou roli ve vztazích se zahraničím. Jeho úkol při šíření čínského vlivu v Africe popsal ve studii NBR Jean-Pierre Cabestan.

Předmětem zájmu ILD jsou převážně vládnoucí politické strany, ale zaměřuje se i na opoziční strany. Obzvlášť od nástupu generálního tajemníka Si Ťin-pchinga se zaměřuje na širší spektrum stran. ILD se snaží být flexibilní, reagovat na politické změny a ideálně získat na svou stranu všechny politické strany, nicméně ne vždy jsou tyto snahy úspěšné.

Cíle ILD jsou vytvořit další komunikační kanál (vedle oficiální diplomacie), získat vliv na politické elity, kontrolovat narativ o Číně v Africe a exportovat příběh úspěchu čínské ekonomiky a čínský vládní a administrativní systém, respektive jeho prvky. Hlavními taktikami okay dosahování těchto cílů je, podobně jako v jiných zemích, vysílání pravidelných delegací do Afriky, zvaní afrických politiků na studijní cesty do Číny, pořádání seminářů na společná témata či výcviků na školách KS Číny, dotování vybavení a zasílání darů africkým politickým stranám.

ILD bylo v těchto činnostech zatím relativně úspěšné. Díky jeho snahám se daří šířit čínský narativ, posilovat autoritářské tendence některých politických stran a upevňovat nedemokratické režimy, zajišťovat podporu afrických zemí professional Čínu na mezinárodním poli, potlačovat jakoukoli oficiální kritiku vůči Číně a popularizovat čínský mannequin rozvoje jako vzor professional africké země.

Policejní spolupráce a vymáhání práva

Paul Nantulya ve studii NBR popisuje spolupráci v policejní a bezpečnostní sféře, která se s rostoucí angažovaností Číny v Africe stále prohlubuje. Policejní a bezpečnostní složky afrických zemí mají tendenci snadno podléhat čínskému vlivu, neboť jsou si se svými čínskými protějšky v některých ohledech podobné, například centralizovanou strukturou, represivním charakterem či provázaností s armádou. Obě strany aktivně spolupracují v oblastech policie, veřejné bezpečnosti a vymáhání práva, a to zejména pořádáním společných výcviků, prací na rozvoji kapacit a na právním rozvoji, integrací a občas i vedením společných operací.

Nantulya situaci ilustruje na případech Jihoafrické republiky (JAR) a Keni. JAR je ukázkovým příkladem vysoké bezpečnostní angažovanosti ČLR kvůli ochraně vlastních zájmů: má v Africe nejpočetnější čínskou komunitu, je největším příjemcem přímých zahraničních investic z Číny a působištěm velkého množství čínských státních podniků. ČLR chce tedy přirozeně bránit své ekonomické zájmy a mít vliv na místní čínskou komunitu. Spolupráce ČLR a JAR v policejní oblasti a při vymáhání práva je ukotvena mnoha bilaterálními smlouvami a mechanismy. Rozšířené jsou zejména výcviky jihoafrické policie v Číně a systémová výuka čínštiny.

Keňa posílá na výcviky do Číny vojenské důstojníky již od roku 2000, od roku 2016 i soudce, státní žalobce a policii. V Keni je bezpečnostní spolupráce spojena také s infrastrukturními projekty Pásu a stezky. Stavba železnice Commonplace Gauge Railway zahrnuje čínský výcvik keňské železniční policejní jednotky.

Spolupráce po vzoru JAR a Keni se rozšiřuje a prohlubuje i v dalších afrických zemích, professional které se ČLR postupně stává primární zemí professional policejní výcvik. Čína také dodává policejním složkám bezpečnostní vybavení (komunikační systémy, vozidla, kamerové systémy) za výhodných podmínek.

Důsledkem této hlubší kooperace je také zvýšený právní dosah bezpečnostních orgánů KS Číny v Africe. Třináct afrických zemí má uzavřené extradiční dohody s ČLR, a Afrika se tak stává stále méně bezpečným místem professional lidi hledané čínskými úřady.

Čína v této oblasti nicméně čelí dvěma zásadním problémům. Prvním je velká nedůvěra místních občanů (zejména mladých) vůči vlastní vládě a bezpečnostním složkám – jejich úzká spolupráce s Čínou je pak v očích veřejnosti činí ještě méně důvěryhodnými. Druhým problémem je, že čínská bezpečnostní pomoc vede především okay ochraně etnických Číňanů na úkor místních obyvatel, což vyvolává oprávněnou kritiku místních.

Mediální vliv

V šíření vlivu mezi zahraničním obyvatelstvem hrají klíčovou roli média. ČLR se intenzivně angažuje na africkém mediálním trhu a využívá různé taktiky professional dosažení svých cílů. Hlavní zájmy KS Číny jsou ovlivnit způsob, jakým místní média vysílají o Číně, kontrolovat obsah médií a prosazovat vlastní čínský obsah na úkor lokálního. Snaží se toho dosáhnout různými způsoby: pořádáním návštěv afrických novinářů v Číně, komunikací s místními vládami a novináři a domáháním se pozitivního narativu o Číně, investicemi do místních médií a zakládáním lokálních verzí a poboček čínských státních médií v Africe.

Emmanuel Dogbevi ilustruje čínský mediální vliv na případu Ghany. Ghana patří mezi demokraticky vyspělejší země Afriky a může se pyšnit jedním z nejsvobodnějších mediálních prostředí v regionu. Nicméně místní novináři nejsou dobře placeni, často se nachází v materiálně složité situaci, a tudíž jsou lehčeji ovlivnitelní a snáz se podvolí čínským požadavkům. Stejně tak soukromá média, závislá na reklamě, se často přizpůsobí tomu, kdo dá více peněz.

V Ghaně se začal čínský vliv nejprve projevovat u místních médií, vysíláním o čínských ekonomických projektech v zemi. Následně v Ghaně spustila svá vysílání čínská státní média (CGTN, CNC World). Šíření čínského vysílání výrazně napomohla čínská mediální společnost a poskytovatel kabelové a satelitní televize StarTimes. Společnost pomohla rozšířit přístup okay televizi i do venkovských oblastí, a chudší Ghaňané si tak mohou dovolit sledovat čínské programy, ale nedostanou se okay západním vysílacím stanicím, které jsou dražší. StarTimes silně konkuruje i místním ghanským televizím.

Čínská vláda pořádá professional africké novináře workshopy a proplácí jim školení v Číně. Dogbevi vyzpovídal čtyři ghanské účastníky těchto návštěv v Číně: první z nich podle svých slov díky školení v Číně získal pozitivní pohled na Čínu, druhý tvrdí, že se díky němu naučil referovat o Číně objektivně, a další dva si jsou vědomi toho, že se jedná o propagandu, nicméně jsou rádi, že se naučili o Číně něco nového. Editor China Digital Occasions Oliver Younger okay tomu dodává, že dva z těchto novinářů jsou zaměstnanci Ghana Information Company, kde ze 44 článků, které vyšly v sekci Information od dubna do června, lze minimálně třetinu považovat za čínskou propagandu. Čínské školení novinářů má tedy nepochybně své výsledky.

Dogbevi uvádí také příklad, kdy se čínská strana pokusila manipulovat místní vysílání. Místní média informovala o nelegální těžbě zlata, na níž se podílely čínské firmy i jednotlivci, načež čínský velvyslanec v Ghaně začal tlačit na místní vládu, aby usměrnila svá média a nařídila jim, jak o události správně informovat.

Vzor čínského úspěchu v Africe

Dvě země, kde je čínské působení úspěšnější než jinde, jsou Keňa a Tanzanie. Čínská přítomnost se zde z původně ekonomické stala politickou a ideologickou. Obě země se snaží začlenit prvky čínského modelu vládnutí do svého systému a professional Čínu představují testovací půdu professional metody šíření politického vlivu, které posléze může využít v dalších afrických zemích a zemích globálního Jihu. Zároveň zde Čína snižuje svoji ekonomickou angažovanost a snižuje plány investic do dalších let.

Tanzanie má dlouhou historii dobrých vztahů s ČLR. Čína zde postavila  svůj první velký projekt na kontinentu, Tazara Railway, v 70. letech minulého století. Prezident Magufuli, který byl u moci od roku 2015, se snažil aplikovat centralizované řízení státu po vzoru ČLR a v roce 2020 přijal – po vzoru ČLR – zákon omezující svobodu na internetu.

Vztahy Keni a ČLR trvají podobně dlouho, ovšem provázely je větší neshody a období útlumu. Okay výraznému zlepšení došlo až v roce 2013 s nástupem prezidenta Kenyatty, který je velkým zastáncem učení se od KS Číny a snaží se po jejím vzoru upevnit vládní stranu Jubilee.

Tento vhled do aktivit vlivových orgánů KS Číny v afrických zemích není zdaleka úplný či dostačující. Nicméně dává nám základní představu o jejich podobě. Je patrné, že mnohé aktivity systému jednotné fronty, ILD či médií pomáhají ČLR dosahovat jejích cílů v Africe, ale i na mezinárodním poli, a můžeme očekávat, že jejich četnost bude nadále stoupat. Vlivové aktivity Číny v Africe jsou v mnohém podobné čínskému působení jinde ve světě, ale mají i mnoho specifik. Mnoho afrických zemí patří mezi ekonomicky méně zdatné a snáze se podvolí vlivu ekonomické velmoci s vidinou zisku. Jiné země mají zase slabší obranné mechanismy proti čínskému vlivu nebo jejich elity nemají zájem se mu bránit, a naopak jej vítají.